Zaměříme se na úryvek z knihy :
Čich - Vůně a pachy

Čich je často opomíjeným smyslem. Je velmi obtížné popsat určitý pach někomu, kdo ho nikdy necítil. Čich je nedefinovatelný a záhadný. Existuje sedm kategorií pachů. Odborník vám vysvětlí, že molekuly vůně se rozpouštějí a vnikají do stěn dutiny nosní, ke smyslovým buňkám a jsou přenášeny pomocí smyslových nervů do čichového bulbu v mozku (uf!)

Vůně nás zasáhne. My ji přijmeme, nastavíme nos, nebo se zašklebíme. Pachy a emoce jsou úzce spojeny. Tážu se někdy sám sebe, když ucítím nějaký pach, který se neočekávaně objeví : "Kde jsem to už cítil?" Vynořuje se mi z paměti. Vzpomínám na vůni topinek, které opékal za mého dětství můj dědeček. Vzpomenu si na ni vždycky v Provenci u ohniště, když si dám nad oheň kousek chleba a pak na něm rozpustím kousek másla. Hned se ocitnu ve svém dětství. Čichové vzpomínky se uchovávají nejhlouběji v mozku.

Smysly se více oživí u toho, kdo už nejí. Daleko víc cítí. Jedna ošetřovatelka mi vysvětlila, že éterické oleje mohou navodit určitý pocit pohody u člověka na konci života, který již nepřijímá potravu. Když se nedostává slov a ruce jsou prázdné, může příjemná vůně vytvořit hřejivou, láskyplnou atmosféru a navodit pocit bezpečí .........

Otec Gilbert ve své knize naznačuje, jak vůně ovlivňují naše hluboké úrovně. Zasuté vzpomínky a traumata často blokují náš vztah s Bohem . Blokují Růst v modlitbě a modlitba selhává.