Náhled do knihy
Růst v modlitbě 

Očekáváte uvedení do tajemství trojjediného Boha, který v nás přebývá. Přitom jde o rozvinuti milosti křtu,  tedy tří božských ctností víry, naděje a lásky, a o rozvinutí sedmi darů Ducha svatého (jak je najdeme u proroka Izaiáše: dar moudrosti, rozumu, rady, síly, vědění, zbožnosti a bázně Boži). Tento duchovní život z Božího tajemství se rozvíjí ve mně - ve mně ! 

Začněte hledat Boha nejen mimo sebe. Všechen hlubší duchovní život roste do nitra. Mnozí už nerostou v modlitbě, protože se ustavičně obracejí k Bohu zády. Dávejte pozor, kam se obracíte, když se modlíte. Většinou mluvíme navenek. Ale kde je Bůh? - Hle Ve mně ! 

Svatý Augustin přiléhavě říká, že pro Marii bylo milostivé přebývání trojjediného Boha v ní větším zážitkem, než vtělení Boží z ní.
Tento poukaz by nám měl ozřejmit, co znamená: Boží tajemství  ve mně! Já však často mluvím jakoby doprázdna. 

Vrcholem veškeré modlitby je "contemplatio". To znamená: "být s Bohem ve svém chrámu". Naše cesta duchovního života se dovršuje tehdy, když jsme zcela v kontemplaci, když jsme zce|a v Bohu. Církevní učitelé a mystikové to popisují takto: Je to něco nepředstavitelně velkého, když jsem vtažen do lásky Syna k Otci a do lásky Otce k Synu, když Otec Syna a Syn Otce miluje skrze mne. Být vtažen do této lásky, to je naplnění. To je kontemplace. To je cíl duchovního života.

Chtěl bych vás poprosit, abyste se na tyto věci nedívali jako na výkon. Jste stále v pokušení něco dokázat, něco udělat - jak při vedení modlitebního společenství, tak i ve svém vlastním životě. Chcete dělat "skoky", protože si myslíte: "Musím být lepší než ostatní". To není zdravé.
Zde je důležité rozlišování duchů. Bůh vede přirozeně, vede vždy kok za krokem! Bůh se přizpůsobí vašemu věku, zdraví, vašemu povolání.
ZIý duch se nepřizpůsobí. Ten dělá "skoky" a klade na vás přehnané požadavky.
Zkoumejte, zda se v duchovním životě sami nepřetěžujete a nedáváte tím temné moci šanci, aby vás brzdila.
Mějte odvahu každý den postupovat krok za krokem.  Bůh neděIá žádné skoky. Postupuje vpřed přirozeně a přizpůsobuje se mé osobitosti. proto stále znovu říkám :
"Bůh miluje originály.  Každý z nás musí jít svou vlastní osobní cestou. Prosím, nesrovnávejte se s druhými. Tak se velmi lehce dostanete na falešnou cestu. Dostanete strach, protože na druhých vidíte mnohem víc, než je tomu ve skutečnosti. Každý má svou individuální cestu
a jenom tu! Na těchto individuálních cestách platí určitá zákonitost duchovního života a je důležité ji znát. Především musím vědět, jak mám reagovat a jednat v mnohých situacích vnitřního života.

Tato přednáška rozvíjí mé dřívější výklady o cestě prvního a druhého obrácení (viz druhá část této publikace - "Cesta obrácení").  Chtěl bych zde vyložit kroky duchovního života, jak je každý sám na sobě poznává. Poslouchejte to, prosím, na základě vlastního života a nezalekněte se, když přirovnávám duchovní život k výstupu na vysokou horu. V duchovním životě nejsou žádné lanovky, kde člověk dole zaplatí, nastoupí a nechá se vytáhnout nahoru. Každému je jasné, že při určitých stupních obtížnosti je potřeba průvodce. Někdy není jasný ani směr. Podobná orientace je třeba i v duchovním životě. Bez  ní to nejde. Duchovní tradice učitelů církve a mystiků - jsou prověřeni církví - chce tuto důležitou orientaci v duchovním  životě zprostředkovat.

Se zákonitostmi duchovního života se setkáváte i vy, i když oni svatí to prožívají na vyšších stupních. Zákonitost, která platí již při prvních krocích duchovního života, je ve vyšší rovině  ještě mnohem důležitější. Nezalekněte se, když při této horské tůře přijdeme do výšek, kde vás přepadne strach a závrať., kde řeknete:  "Toho nejsem schopen, to nikdy nedokážu." Když to přiznáte, je to dobré. Ale jenom tehdy, když to přiznáte v pokoře. Když to však při-
znáte egoisticky a smutně, pak je to špatné. Takové myšlenky nás napadají velmi často a vedou k rezignaci. Ty nejsou od Boha! Rostou z egoismu. Já "to chci udělat"
V duchovním životě je to takto: Když jdu po cestách věrně, přicházejí okamžiky, ve kterých  jsem nesen přes překážky samotným Bohem. Před dvěma minutami jsem netušil, co náhle  přijde. To také nemohu předvídat a plánovat. Člověk může jít jen zcela věrně, zcela osobně 
svou duchovní cestou a čekat ... Čekat - to je velmi důIežité slovo!  Čekat, až on sám nás při  výstupu na horu přenese na novou plošinu, na novou úroveň.
Když tedy myslíte, že to nezvládnete, je to zcela správné. Přijměte to pokorně a řekněte: "Pane, toho nejsem schopen! Ale je mi to slíbeno a těším se už na to, až to přijde.'
Je důležité tyto skutečnosti znát, poznávat je stále víc z vlastní zkušenosti, abychom mohli v  rozhovoru vést dál také druhé.
Naslouchejme stále víc tomu, o kterém tak často mluvíme. Duchovní otcové říkají zcela jasně, že Duch Boží vede každého jednotlivce. A to tím víc, čím jemněji naslouchá.  Darem rady nám radí Duch Boží v jednotlivých situacích. Čím více se této radě svěříme, tím více může také on skrze nás radit druhým. Tak se vyjadřují mystikové.
Nejdříve zde chci říci několik věcí, o kterých by se mohlo myslet, že jsou všeobecně známé. Ale vždycky znovu zjišťuji že tyto vnitřní postoje při modlitbě prakticky v povědomí nejsou.

                                                            Nyní již následuje obsah knihy samotné a vysvětlování jednotlivých kapitol. Kniha je dostupná v antikvariátech , nebo k zapůjčení ve farních  knihovnách.